Je vzteklina stále hrozbou?

Vzteklina je virové onemocnění, které se řadí mezi zoonózy, tedy nákazy přenosné ze zvířete na člověka. Nebezpečím vztekliny je jeho smrtelná povaha, jak pro zvíře, tak pro člověka.

Nejčastěji dochází k nákaze pokousáním od nakaženého zvířete (zdrojem viru je slinná žláza, odkud se pak virus šíří přes nervy do centrálního nervového systému, kde se pomnoží a šíří se dál). Dospělý pes je odolnější než štěně. Pro zajímavost je např. skot mnohem náchylnější než třeba pes či kočka. Léčba se neprovádí.

Na našem území by jako zdroj infekce připadal v úvahu pes, kočka, liška, jezevec či netopýr. Liška je přirozeným zdrojem nákazy, proto byla do roku 2009 prováděna orální vakcinace. Netopýr, jakožto chráněný živočich, není na vzteklinu monitorován, nicméně se u něj s určitým výskytem počítá. Je však v takové formě, která by neměla být člověku nebezpečná a ani se nepředpokládá přenos pro velmi malou možnost přímého kontaktu a vzniku nákazy pokousáním.

Povinné očkování u psa u nás bylo zavedeno v roce 1953.

V současné době byl poslední výskyt vztekliny hlášen v roce 2002 u 3 lišek v okrese Trutnov. V roce 2004 nás Světová organizace pro zdraví zvířat (OIE) uznala jako zemi prostou vztekliny. Tohoto statusu bylo dosaženo zejména plošným očkováním zvířat, ať už psů a koček či orální vakcinací lišek.

Vzteklina hrozí především v Africe a Asii. Na tyto dva kontinenty připadá 95 procent obětí vztekliny. Ve velké míře se jedná o děti pokousané psem.

Je potřeba mít na paměti, že pokud celoplošně dojde ke snížení proočkovanosti populace psů, může dojít k návratu této nebezpečné nákazy do psí populace.

Proto je dodnes očkování psů proti vzteklině povinné ve věku 3-6měsíců. Nutno upozornit, že i lišky a jezevci chovaní v zajetí, musí být proti vzteklině očkováni.

Pohraničí s Polskem i Slovenskemje dlouhodobě rizikovou oblastí, kde se opakovaně vyskytují případy vztekliny u volně žijících i domácích zvířat.

Navzdory příznivé nákazové situaci platí i nadále pro chovatele zvířat také povinnost předvést zvíře, které pokousalo člověka, k vyšetření veterinárním lékařem 1. a 5. den po pokousání.